Archive for the ‘ Kultura ’ Category

Zásek nad jednou knihou

Teoreticky že tu nic není, by šlo hodit na jednu knihu. Povídkovou knihu ze stejné série jako Šťastné a vesele o které jsem tu už psal. Láska a čas bych přejmenoval, na beznaděj, deprese, nicota, zmar a bez-východiska. Skoro rok jí nosím v batohu. Ale číst jí mně připadá miň příjemné než si asi ručně vytrhávat stehy ze zašité rány.

Prostě mne se ta kniha příčí. Neni o žádné katastrofě , válce, ničem podobném. Ale prostě to čist nejde, mám k tomu nějaký odpor. Tolik koncentrovaného negativa jsem už hodně dlouho v normální knížce neviděl..

Štastné a veselé… …jak kdy

Kniha povídek Šťástné a veselé… z nakladatelství Listen … od autorů Viewegh, Šabach, Šmaus, Obermannová, Pekárková, Balabán, Hauserová, Rudiš, Fischerová mě docela zneklidnila.
Sbírka povídek s tématikou Vánoc nejde cestou hezkých líbivých příběhů s happy endem. Ale předkládá relativně reálné příběhy, které jsou drsné, trpké, kruté, smutné, prostě ze života. Prostě je to taková facka, která probere. A zase si uvědomíme, že v čase kde něco očekáváme, něco v nějakém duchu, v nějaké náladě. Jsou lidé kteří řeší to, že člověk míní a život mění.

Kniha se mě četla dost obtížně, protože ta atmosféra mě prostě dusila. Nejsem tip který si léčí duši čtením o tom že někdo je na tom hůř. Na druhou stranu jsem si uvědomoval,ty blbče s tím co vše se ti nezdá . Víš jak vlastně se máš dobře a jak seš v pohodě.

Tuhle knihu nedoporučím. Je dobrá i lepší než dobrá. Jen čtenářů kteří pochopí a budou imunní proti tomu negativnímu je málo. A ti si k ní cestu stejně najdou.

In Time…. …film

Při vyslovení to, že hlavní roly hraje nějaká hudební hvězda. Tak si řeknete to bude, ale brak. Například Vacendak aka Mick Jager ve scifi FreeJack, přeci jen trochu úroveň měl. Napadne mě ještě Tina Turner v new-age scifi slinutu MadMax 3, Jon Bon Jovi v bleeee….čkovým hororu Vampires. Tak při informaci, že ve filmu In Time hraje Justin Timberlake přeběh mráz po zdech. Ale jak se říká proč nevyzkoušet. Takže sem vyrazil do kina netuše jak to moc špatný bude. Účast byla komorní, ale nevadilo to.

Ďej filmu se točí od toho, že každý člověk má v plnoletosti odměřený čas. Ten může získávat, ztrácet, utrácet, vydělávat. Nebudu tu psát nějaký velký spoiler, ale dojde na zajímavý mix tématu Bonnie a Clyde, doktora Fausta a narážce přístupu západní společnosti k třetímu světu. A že ten systém, který vyměřuje čas. A ti kteří ho hlídají nejsou zrovna moc příkladem spravedlnosti, je jasné. Režisér i scénárista se podle mě udržel na uzdě a vytvořil podle mě velice solidní střídmou scifi bez velkolepých akčních scén, s filozofickým a sociálním podkresem.

Za mě palec nahoru. Řadil bych to někam k scifi Equilibrium, ikdyž s mnohem menším, až minimálním množstvím akčních scén.

Tak komu jste jste dnes na druhé části zeměkoule ubrali, nebo dali čas?…

China Miéville, Kraken…. ….z trochu jiného Londýna

Autora China Miéville jsem neznal. Byl mě vnuknut kamarádkou a jeho knihu Kraken považuji za dobrou zkušenost. Číst jsem začínal nedotknut, nevěděl jsem do čeho jdu . Žádné recenze ani úryvky jsem nečetl .

Poklidný příběh, který zaváněl mainstremovým postpunkovým scifi. Se přelil do surrealistické jízdy Londýnem na nějakém „elesdé“. Londýna tak jak ho neznáme, před jedním z mnoha předpověděných, tento krát již opravdovým konců světa. Detektivky kde vrahem není zahradník , ale možná x metrový hlavonožec naložený v formaldehydu, glamrockově vymustrovaní sektáři, pyromancer, tvář vytetovaná na zádech, nebo jedna z hlavních postav… nebo nikdo.

Z  hutné atmosféry, která je místy nepřehledná. Protože mezi postavami není jasné kdo s kým, ale to je záměr.  Nás může vytrhnout stávka magických familiarů . Nebo popis jednoho z mnoha bizarních kultů, který obývá jiné než jsou ty viditelné roviny dnešního Londýna.

Nebudu vyprávět děj, jen řeknu trpělivost při čtení. Pro někoho to může být hodně špatně stravitelné. Sám jsem za polovinou chtěl knihu odložit , ale zvědavost byla větší.

Zkuste třeba tenhle jiný Londýn Vám zachutná.

Proč Garyho Moorea přeřve jedna blbá Fabia?

Bohužel odešel zase jeden z velikánů rockové hudby Gary Moore. Na tyhle mýtické titány rockové klasiky z dob dávno minulých si vždy vzpomenu když poslouchám pořad Staré poledne na Radiu1 a nebo oprašuji desku s Jimi Hendrixem , Deep Purple a jiné poklady .
Uznávám, že to je hudba generace, dvě, zpět. Ale i tak by neměla být opomíjena.
Mrzí mě pak,  že informaci o odchodu takové hvězdy zastíní ve zprávách, nějaká pitomá nehoda zavodní Fabie, ani ne se smťákem.
To už v okurkové sezóňe došli piráti silnic a na staré rockery a bigbeaťáky se zase kašle?

Sbohem Gary. Škoda, že přes ten řev závodního motoru to neslyšelo víc lidí.

Konec punku v Helsinkách

Tak dolouskal jsem další knihu. Opět od J. Rudiše , tentokrát Konec punku v Helsinkách.

Kniha je mnohem ve vážnějším duchu, než třeba Nebe pod Berlínem, ale zase člověk nemusí bát husté atmosféry jak z „rodinné hrobky“ a přinese několik humorných situací.

Prostě post-punkové období, které trvá dodnes, z pohledu několika lidí jejíž osudy se prolnou v kavárně Helsinky. Osudy lidí, kteří pochazeji z několika zemí vychodniho bloku, kteří po pádu zdi máji možnosti, ale nedokáží ji využít. Kde heslo No future, jako by v ozvěně se z kanálů vrátilo přes odpad zpět. Do kavárny Helsinky a spoutalo jednotlivé štamgasty. Někteří řetězy dokáží překonat, byť impulsem jsou doslova výbušné události. Pro některé je vysvobození jen obchod.

Kniha podle mne nese žádné poselství, nesnaží se moralizovat, ukazuje jak ti kteří byli náctiletí před pádem zdi, bojují s  No future doteď. Jak jim můžete dát možnosti, ale minulost tím nesmažete a světlé zítřky to také nepřinese. Že to je jen o náhodě jestli někdo, nebo něco se změní.

Knihu hodnotím pozitivně a při jejím čtení jsem se velice bavil.

Nesnesitelná hořkost bytí z knihy Nebe pod Berlínem

Nesnesitelná hořkost bytí z knihy Nebe pod Berlínem od Jaroslava Rudiše lehce odkapavá. Jak obsah z mnoha trubek, které se táhnou Berlínským metrem a kde se převážně kniha odehrává. Ale i v té hořkosti je něco obrovsky dobrého.

Jak sklenice Guinesse , nebo tonyku, jak neslazená káva. Horké, ale dobré. Vlastně znamenité tak, že se k tomu rád vracím. Tu knihu mužů jen doporučit http://www.labyrint.net/kniha/150/nebe-pod-berlinem

….Při každém přečtení si jen říkám kolik takových Bertrámů ve svém životě asi potkáváme….