V téhle části uvedu smyšlený ukázkový příklad jak by to nemělo dopadnou, věci jsou záměrně přitažené za vlasy a by co nejvíce vynikla absurdita dané situace.
V Kocourkově…
V Kocourkově se starosta rozhodl před volbami uskutečnit projekt takové té cyklostezky, nebo jak to psaly v novinách… Realizovat se měla na jinak frekventované turistické trase z města Kocourkova podél říčky Suchá, okolo vesnic Horní, Dolní až ke 15km vzdálené staré tvrzi Bubákov.
Jak se vždy vše táhne, tak realizace byla rychlá, ze Evropské Unie byla sehnána dotace na turistickou cyklostezku. Na radnici byl projekt svěřen úřednici Důtkové. Pan starosta tak usoudil, protože v supermarketu si prý koupila pře 14dni nové kolo a tedy osoba to je nejpovolanější. A do týdne bylo vydáno stavební povolení a bagry vyrazily. Loukami a podél říčky vytvořil buldozer širokou silnici, tu padnul strom, tu se rozoral břeh říčky, hrubá trasa byla brzy dokončena, následně ji finišer pokryl asfaltem, jehož odér se ještě dlouho vznášel nad krajinou a zbytky oleje z něj dělali v říčce mastná kola. Nakonec se vše s velkou pompou otevřelo, pan starosta se tam projel i na kole, byla odhalena velká cedule ..“Projekt naší Kocourkovské stezky je za peníze Evropské Unie vystavěla stavební firma Nádeník&Fušer s.r.o. ..“
Stezka byla využívaná v prvních měsících hodně, bruslaři, maminky s kočárky, pejskaři a sem tam i někdo na kole, dojížděli jsem až z Prahy, aby mohli okusit tu správnou stezku evropského tipu. Ale to už začalo být jasné že teorie o využívání stezky není moc ideální. Na staré tvrzi Bubákov rozhodně nestoupl počet návštěvníků, protože stezka končila na silnici po Bubákovem, nikoliv jako lesní cesta před branou a kdosi zapomněl dodělat směrové a informační cedule. Obce Horní a Dolní také nepocítili to blaho turistického ruchu, protože opět na s asfaltové stezce chyběla informační tabule „..hostinec Horní 1km..“ „…cukrárna Dolní 750m..“. Jediný kdo pocítil co to je, byl Kocourkov. Tam přeceněn návštěvníci něco nechali a to větší množství odpadků.
Na radnici na Kocourkově z toho měli za chvilku velkou hlavu, protože během chvíle jim tam chodili stížnosti, aby tu stezku uklízeli, což bylo děsné, na tu starou polní cestu nemuseli ani sáhnout. Po roce místy asfalt začal připomínat varhany, to když kořeny porostli asfalt a zase začali stížnosti, že se na tom nedá jezdit. A celé to vyvrcholilo, když nějaký bruslař zakopl o volně pobíhajícího čivavu báby Dymákové, vrazil do cyklisty, který následně narazil do stromu, zničil si kolo a zlomil zápěstí. No musela to řešil policie. Při šetření se ukázalo, že dotyčná silnice není cyklostezka dle dopravní vyhlášky, ale veřejnou obslužnou komunikací postavenou pro dopravní obsluhu povodí říčky Suché.
To starosta Kocourkova prohlásil. …“Hele Franto, že jestli nebylo lepší, když tam stezka nebyla….“
No tak smyšlený Kocourkovský případ máme za sebou. Jak jsem už v úvodu naznačil zajímá mne úhel na sportovní vyžití a turistiku.
Cyklostezka není věc, která má sloužit jen jedno volební období, ale aspoň xx let bez zásadní rekonstrukce, při nákladech sahajících často do milionů korun by mělo platit o to víc dvakrát měř a jednou řež. U zřizovatele měla panovat jednota jakému účelu má stezka sloužit. Ona sportovní, turistická, nebo stezka čistě dopravního charakteru, není totéž a každé si žádá své a v čem je dobrá jednu stranu nemusí být dobrá pro ty druhé. Jak se říká, svěřte to odborníkům, nevím jestli obyčejný úředník bude v obraze na projektování věci se záměrem podpory sportu a turistiky. Zřizovatel by si neměl hrát na hrdinu a přizvat ke spolupráci co nejvíce zainteresovaných skupin aby projekt co nejvíce respektoval jejich potřeby budoucích uživatelů.
Dále by se zřizovatel měl inspiroval na již existujících stezkách, teď nemyslím informace z víkendového tisku ani propagační materiál nějakého regionu, ten bohužel má moc růžové brýle a prezentuje často přání, ne realitu. Prostě se sebrat a inspiraci nabrat na místě tím, že si to sami projedou \ projdou.
V příkladu pokud stezka měla být cykloturistická, nedodrželi vedení cesty. Prakticky se vyhnula čemu mohla a tedy nenaplní poslání turistické stezky.
Turistické cyklostezky jsou trasy, které přece jen spojují nebo přímo prochází přírodními i kulturními památkami\zajímavostmi. Měli by obsahovat dostatečné množství různých zastávek, které by na ně upozorňovaly, aby člověk mohl nerušeně zastavit a kochat krásy naší země. Její uživatelé by měli mít aspoň pár míst kde by si mohli odpočinout , najíst napít. Případně pokud taková místa už na trase jsou mělo by na ně být upozorněno. K délce a povrchu lze říci to že turistická stezka může býti velice dlouhá, turistiku je vytrvalostní činností. Není problém aby dosahovala několika desítek kilometrů. Otázka je povrch, musí být povrch asfalt, beton nebo zámková dlažba, nebo přírodní? Pevný povrch sice zvyšuje akční rádius cyklistů, umožňuje jízdu bruslařům, ale pro chodce \ běžce se takový tvrdý povrch spíše negativně podpisuje na pohybovém aparátu. A i jejich čtyřnozí miláčci nebudou z asfaltu odvázáni, pro takového koně, nebo psa se stane pár kilometrů hotovým utrpením. O finanční nákladnosti na vytvoření a následnou údržbu nemluvě. Rozhodně tedy nelze nazvat stezku, která se všemu zajímavému vyhýbá, vede odnikud nikam nazvat turistickou.
Stezky sportovního charakteru, připomíná stezku dopravní, účelem není dopravit se z bodu A do bodu B, ale samotný pohyb (sport). V užívání by se mělo počítat s sportovním během, cyklistikou, nebo kolečkovými bruslemi, případně jízdou na koni. Neměla by být jen pro výkonnostní sportovce, ale i ty občasné. Délkou by neměla přesahovat průměr který běžný člověk uběhne, ujde, dle mého odhadu cca okolo 8-10km. Důvodem bude jednak, že větší vzdálenost by nebyla všemi uživateli využívána celá, ale hlavně nebylo by možné v celé délce zajisti kvalitu povrchu. Měla by začínat v příměstských částech, rozhodně by nebylo vhodné jí začínat uprostřed rušného města pro prašnost a vyšší koncentraci škodlivin v ovzduší. Kvalita povrchu, údržba a vedení trasy by mělo maximálně přispívat bezpečnosti. Pokud tam budou lidé sportovat budou se pohybovat rychle a je dobré aby trasa neobsahovala nečekaná klesání, nepřehledné zatáčky, terénní vlny nebo schody. Šíře komunikace by měla být úměrná pro míjení ve vyšších rychlostech. U sportovní stezky není potřeba aby obsahovala větší množství cedulí upozorňující na kulturní a přírodní památky, není velká šance že by uživatelé dostatečně zaujati, oni přijeli za sportem ne historií.
Ruku na srdce, kus to Kocourkova asi najdeme všude, ale nebylo by dobré chyby jiných opakovat. Celé by se to mělo dělat s rozmyslet. Budoucnost nás bude hodnotit za činy a ne za úmysly. Těch špatných stezek tu už máme dost, nemyslíte že už by bylo dobré přejít už na ty dobré……
No příště si už zrecenzuji už nějakou konkrétní stezku, zatím řeším jaké bodové hodnocení budu do budoucna používat.
Martinův divný svět 